Vébr, Miroslav: Oko

Sedíte v ordinaci padesát kilometrů od domova, v čekárně na vás čeká váš partner, doma na vás čekají dvě bišončí holčičky a oční lékařka vám sdělí, že vaše jedno oko nekouká a pokud s tím něco neuděláme (my?), koukat už nikdy nebude. Rázem se z vás stává pacient s šedým zákalem a všichni o tom hovoří, jako by to byla lehká kosmetická vada a už vás objednávají předoperační vyšetření, kapou vám do očí, foukají a přeměřují, mluví na sebe svahilsky, zapisují si různá čísla a úplně zapomínají na podstatný fakt, že jste chlap, notabene hypochondr a že už samo slovo operace ve spojení s okem vyvolává lehké mdloby a stavy paniky.
Tak přesně do této situace vás zavádí román OKO. Dozvíte se, že s monoskopickým viděním není snadné servírovat špagety, že není v lidských silách nekontaminovat lahvičku s očními kapkami, že i dospělí pacienti hledají na zdi medvídka Pú a že ani pro gaye není snadné dívat se „dolů“, tedy paní doktorce na dokonalé poprsí, aniž by to vyvolávalo pocit studu.

Psát si vše, co se dělo od prvního okamžiku, přes různá úskalí nefunkčního stereoskopického vidění, až po operaci a rekonvalescenci, mi pomáhalo si utřídit v hlavě, jak moc dokážou děsit „velké oči“, zaručené informace z internetu s vyšperkovanými hrůzami, které se přihodily tetě mojí známé z otcovy strany a jak by bylo prima, kdyby toho všeho nebylo.
Ano, hrdě přiznám, že jsem to snad všechno prolistoval, pročetl, několikrát prožil, a hlavně si statečně huntoval nervy. Tak toto vy udělal nemusíte, přečtěte si OKO a myslím, že se přestanete bát, zahodíte obavy, a nakonec si před nemocnicí nasadíte prďácky tmavé brýle, a přestože se pod vámi bude houpat svět, budete za frajerku nebo frajera.

ISBN: 978-80-7612-410-3
nakladatel: Nová forma, 2021
formát: lepená, 120 stran